Vladimír Sochor

EPC jako doporučovaný model ke snížení energetické náročnosti budov

Stát by měl jít v úsporách energie příkladem, říká v našem rozhovoru Vladimír Sochor, odborný poradce a bývalý ředitel odboru energetické účinnosti a úspor Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO).

Úspory energie, zvyšování energetické účinnosti…Rozumějí spotřebitelé přesně tomu, oč v těchto závazcích a aktivitách jde?

To se opravdu moc nepotkává. Pod účinností si ne každý umí něco odpovídajícího představit a úspory energie, o kterých se mluví již dlouhou řadu let, nepřipadají obvykle lidem příliš zajímavé. Na jedné straně se říká, že potenciál úspor v bytových domech už je nízký, na druhou stranu se často byty vytápějí nadměrně, na 24 nebo 25 stupňů Celsia. Ano, podstatné je snažit se měnit chování lidí, a to jde hlavně prostřednictvím správných informací a vhodným zaměřením. Mělo by se měnit povědomí o spotřebě, o úsporách a hlavně o tom, jak úspory energie vnímat a že mají smysl. Pracujeme na analýze, jaké komunikační prostředky jsou ve vztahu k úsporám nejvhodnější a jak nejlépe oslovit jednotlivé skupiny spotřebitelů energie. V návaznosti na to pak budeme dělat další kroky, aby se informovanost zlepšila.

Dokáže změnit chování lidí něco jiného, než peníze?

Peníze jsou nejpádnějším argumentem, to je zřejmé. Ale motivace může být kombinací různých způsobů ovlivňování. Jde o to, jak je správně nastavit. Zažíváme sice momentálně řadu výkyvů, například pokud jde o ceny energie, ale je zřejmé, že z dlouhodobého hlediska cena energie poroste. Objevují se ovšem názory, a to dokonce i v Poslanecké sněmovně při projednávání novely zákona o hospodaření energií, že šetřit energii nemá smysl, protože při rozvoji společnosti roste spotřeba energie více, než kolik se energie ušetří.

Jak byste tedy někoho přesvědčoval, že má snižovat spotřebu energie?

Podstatné určitě je, že to musí mít smysl. K tomuto poznání ovšem lidé až příliš často nemají dostatek informací. Při zvažování, jak snížit náklady související se spotřebou energie by mě mělo zajímat, jaká všechna opatření pro mě připadají v úvahu, kolik by mě jednotlivě stála a hlavně co mi přinesou. Teprve potom mohu zjistit, v jaké kombinaci se mi nejvíc vyplatí. Současná situace je až příliš ovlivněná tím, jestli je možné na něco získat dotaci a tomu se ostatní okolnosti podřídí, nebo se podlehne nabídce na konkrétní nabízenou technologii, bez ohledu na to, jestli by se mi jiné řešení a kombinace opatření nevyplatily víc. Platí to například pro aktuálně oblíbenou fotovoltaiku na střeše či pro tepelná čerpadla. Jejich instalace může být kvalitní, ale může to být přitom jen polovičaté řešení na řadu let, kdy následně ani nemusíte zjistit, že při jiném způsobu řešení by se to vyplatilo víc.

Obnovitelné zdroje jsou tím, co se nabízí nejčastěji. Je to tak správné?

Zásadou úsporných projektů by mělo být, že by jim měla předcházet informace, co vše by se pro dosažení cíle dalo udělat, jak je to realizovatelné, kolik to bude stát, ale hlavně, co to přinese. Investor by měl tyto informace mít, aby si vybral vhodnou kombinaci řešení a postupy, které budou mít největší efekt a ušetří mu peníze. Mezi zvažovanými možnostmi obnovitelné zdroje energie včetně fotovoltaiky mají jednoznačně své místo. Ale pokud je budeme samostatně instalovat jedině proto, že dostaneme dotaci nebo že se mi to zdá být dobrým řešením bez dalších úvah, tak už to být dobré nemusí.

Jak by to tedy mělo fungovat?

Základem by mělo být zjištění, která všechna úsporná opatření jsou k dispozici, v jaké kombinaci se vyplatí a až teprve pak by následovala úvaha, zda na něco z toho je možné získat dotaci. Takovým způsobem se to dělá například při využití konceptu poskytování energetických služeb se zaručeným výsledkem, jak se česky říká metodě EPC, tedy Energy Performance Contracting, a to s velmi dobrými výsledky. Tímto konceptem jsem se zabýval řadu let, nyní se jej z pozice na MPO snažím podporovat a oceňuji především to, že vybraný poskytovatel energetických služeb za smluvně sjednaný objem úspor energie naprosto konkrétně ručí. Technická opatření jsou skloubena tak, že se jejich efekty doplňují, a co je velmi důležité, nejen po dobu trvání poskytování garantovaných energetických služeb, ale i poté. V tom má své důležité místo provádění důsledného energetického managementu.

Ministerstvo průmyslu a obchodu má možnosti, jak spotřebitelům pomoci?

Je poměrně zřejmé, že doba pouhých investičních dotací je překonaná a bylo by potřeba změnit přístup a mnohem více motivovat, aby možnosti, jak snižovat spotřebu energie a tím i nákladů na ni byly pro spotřebitele energie zajímavé. Na podporu úspor energie je připraveno například v Operačním programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK) do konce roku 2020 stále dostatek finančních prostředků a přitom o ně není moc velký zájem. Zkoušíme pomoci ale i jinak. Kromě dalších podpůrných aktivit jsme loni poprvé ve velkém vyhlásili v rámci programu EFEKT výzvu na zpracování relativně jednoduché studie proveditelnosti, kdy zpracovatel u konkrétního objektu navrhne, která všechna opatření by se dala realizovat, kolik by to stálo a co to vlastníkovi objektu přinese. A navrhne co nejlepší kombinaci možných opatření, aby se projekt investorovi co nejvíce vyplatil. Zatím se to teprve rozbíhá, letos je výzva otevřená zase a počítáme s tím i pro další roky. V České republice je totiž specifické, že i technicky složitější věci se lidé snaží zvládat sami a neobracejí se na odborníky. Zateplení domu nepřipadá tak složité, i když při neodborném přístupu je možné následně prodělat a vlastně se to ani nemusím dozvědět, že je jsem to mohl udělat lépe. Ještě zvažujeme možnost podpory pro technickou pomoc u připravovaných energeticky úsporných projektů u objektů pro bydlení, pro podnikatelské subjekty, zvláště pro malé a střední podniky a také pro obce a menší města, protože taková pomoc poměrně citelně chybí.

Jak jsme na tom s plněním evropských cílů?

Česká republika má splnit konkrétní cíle nyní do konce roku 2020 a jsou stanoveny cíle i pro období v letech 2021 až 2030. Dosahování dostatečného objemu vykazovaných úspor energie se nám příliš nedaří, zejména proto, že bylo v roce 2013 rozhodnuto, že zodpovědným bude sám stát zejména na bázi poskytování investičních podpor z několika dotačních programů. V plnění závazku kumulovaných úspor energie ovšem máme deficit, který se nám zatím nedaří dohnat. Energeticky úsporné projekty existují, ale největší část úsporných opatření vzniká mimo státní dotační programy, a protože nejsou iniciovány státem, nemohou být do plnění cílů zaznamenány. Není to sice v jednotlivých sektorech stejné, ale s iniciací státu vzniká jen asi 10 – 40 procent projektů, což je velmi málo. V oblasti bydlení je to jen 10 – 15 procent. Pokoušíme se navrhnout a prosadit kombinované schéma, kdy by do evidence úspor energie byl zapojen nejen stát, ale také energetické firmy. Je třeba naprosto změnit přístup a strategii vedoucí k dosahování úspor energie. Podle zpracovaných analýz je potenciál úspor stále dost velký, a to jak v domácnostech, tak v průmyslu.

Může stát podpořit širší využití metody EPC pro cíle v energetické účinnosti?

Stát z pozice Ministerstva průmyslu a obchodu se snaží metodu EPC dlouhodobě podporovat. Na webových stránkách MPO je uveřejněno několik standardních dokumentů například v podobě vzorové smlouvy včetně návrhu technických příloh, metodiky pro uplatnění EPC ve veřejném sektoru, etického kodexu při uplatnění EPC. Dále máme na webu také uveřejněný seznam poskytovatelů energetických služeb a připravujeme certifikaci EPC projektů a firem energetických služeb. Také v zákoně č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií jsou od roku 2015 obsaženy náležitosti smluvního vztahu při poskytování energetických služeb a je snaha pomoci aplikovat EPC projekty v budovách ministerstev a jejích podřízených organizací. To poslední už nezávisí jen na MPO a jde to mnohem pomaleji, než by bylo dobré.

Které evropské směrnice řeší otázky úspor energie?

Jsou dvě: o energetické účinnosti a o energetické náročnosti budov. Ta druhá obsahuje technické podmínky, jak mají budovy vypadat, jaké jsou na ně kladené požadavky a jaká jsou pravidla pro výstavbu a renovace. Podstatnější je ve vztahu k cílům v úsporách energie směrnice o energetické účinnosti, ve které je stanoven indikativní cíl v podobě snížení celkové konečné spotřeby energie za celý stát v objemu 32,5 % do roku 2030. Z jednoho ustanovení směrnice vyplývá, že stát by měl jít příkladem a šetřit především sám u sebe. V návaznosti na ustanovení směrnice evidujeme přes 900 státních budov, u kterých sbíráme informace, evidujeme plánování rekonstrukcí a také potenciál úspor energie. Je fakt, že stát k těmto věcem nepřistupuje zcela aktivně a efektivně. Například se nedaří ve větší míře využívat evropské finanční zdroje a často jsou rekonstrukce hrazeny ze státního rozpočtu. Zájem většiny ministerstev a jejich podřízených organizací o metodu EPC je velmi malý. Případů, kdy by se metoda EPC využila u organizačních složek státu, je za poslední roky rozjednaných jen několik, ani jeden se ještě neuskutečnil.

EU na nás podala žalobu. Kvůli čemu?

Měli jsme již mít transponované některé legislativní náležitosti z evropské směrnice o energetické náročnosti budov do naší legislativy, ale nepodařilo se to uskutečnit včas. Nepodařilo se včas přijmout novelu zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií, kterou jsme měli připravenou již v roce 2017. Do vlády se dostala až na podruhé a nyní je v Poslanecké sněmovně, kde proběhlo první čtení. Problém je ale ještě v tom, že loni byla revidovaná další evropská legislativa, do konce letošního roku bychom potřebovali připravit další novelu tohoto zákona, ale až v návaznosti na schválenou aktuální novelu, u které zatím nevíme, kdy ke schválení dojde. Kvůli zpoždění té první novely to bude náročné.

Kde se spotřebovává nejvíce energie?

Největšími spotřebiteli jsou zejména průmysl, domácnosti a doprava, každý zhruba z jedné třetiny, tj. řádově asi 300 PJ ročně. U průmyslu můžeme sledovat z řady důvodů mírně sestupnou tendenci, domácnosti zejména zateplováním snižují spotřebu, ale ta se zvyšuje používáním nových spotřebičů a zařízení typu elektroniky, klimatizace apod. Je to však bez nárůstu spotřeby. Problém je s dopravou. V dopravě roste spotřeba energie o 3 - 4 procenta ročně, což činí ročně až 8 PJ nárůstu. Zdá se, že doprava se letos dokonce stane z uvedených tří sektorů největším spotřebitelem energie. Je nezbytné s tím něco udělat a poslední dobou se řešením v dopravě věnujeme.